A proč NE?

Před nedávnem, je to něco přez týden, jsem se dozvěděl o tom, že Panna Maria ve zjeveních vybízí ke středečnímu a pátečnímu postu o chlebu a vodě a modlitbě růžence alespoň 3* denně s tím, že nato máme čas. A tak sem se rozhodl že to s těma růžencama zkusím.

Vešel jsem do kaple, poklekl sem a začal jsem se modlit. Do minuty mi začali v hlavě pobíhat myšlenky, které říkali něco ve smyslu: " Proč se modlit k Marii? Přece se máš modlit k Ježíšovi ne? Není lepší dát ten čas jemu? Proč se ten růženec vlastně modlit? K čemu? modli se něco jiného, lepšího, a podobně". Nedal jsem se odvézt a rozhodl sem se, že minimálně ten jeden růženec dokončím, byl to boj ale stalo se. Shodou okolností byl v místě kde jsem přebýval přítomen kněz, který prováděl něco jako Mariiánské misiie...popravdě nevím kdo přesně to byl...ale důležité je, že o Marii a jejím poslání toho věděl dost. Všechno mi objasnil a já vytušil, že modlit se růženec je jedna z nejlepších věcí co můžu momentálně, ale zdá se, že i celoživotně, dělat. Proč ale takové myšlenky a navíc, co sem nezmínil, ten zvláštní pocit, když se člověku prohánějí hlavou. Přirovnal bych ho k něčemu co není člověku vlastní, a působí spoušť a rozvrat. Chaos. 

A tak jsem se opět modlil, opět růženec, opět podobný pocit a tak sem měl i možnost ho prozkoumat a kupodivu...zjistil jsem, že mi není vlastní. Že není můj. Že myšlenky, ale hlavně ten odpor není můj. Docela děsivé ne? Ale to je asi jedno, to zda je zlo ve mě nebo se bere odnikud nevím, vím jen že temnoty mám v sobě dost a jak píše sv. Pavel, ač bych chtěl konat dobro konám zlo....Ježíš říká, že to co člověka znečišťuje je z jeho srdce ne z venku. To je ale asi otázka pro teologoy, mystiky, světce, prostě kohokoliv kdo zná odpověď...

Co je ale zajímavé je to, že člověk proti něčemu takovému může bojovat rozumem. Postavte se proti ďáblovi a on od vás uteče, je psáno...Když mě tedy napadlo proč bych se měl vlastně modlit růženec jako odpověď jsem dostal opět otázku...a proč vlastně NE? Co mi v tom brání? Co je tak důležítého abych se ho nepomodlil? Proč vlastně ne!? A musím říct, že i pouhý odpor v podobě této otázky a snahy nalezení odpovědi, stačil na obrovský příval klidu a svobody.

Chceš-li být svobodny udělej něco, do čeho se ti vůbec nechce, co tě dráždí a rozčiluje už jen při pomyšlení na tu věc. Tím nemyslím zlo, protože mám takovou zkušenost, že zlo je většinou dost přitažlivé a člověka láká, naopak do dobrých věcí se člověk nějak tak zvláštně často nechce, alespoň co se mě týče. Zapři sám sebe, vezmi kříž a následuj Ho. Teprve potom se staneš sám sebou. Tuším, že článek vyvolá možná v mnohých otázky na sebe, na mě, na Boha...a možná je dobře, že je tak nedodělaný, protože oto asi jde...