Ďáblova největší snaha

Když had pokoušel Adama a Evu v ráji, říká nám Svaté písmo, že jeho hlavní lest spočívala v tom, že pokřivil Boží výroky, které prezentoval jako fakt ( Gn 3,1: Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?) a na tomto základě se potom snažil pokřivit člověku obraz o Bohu (Gn 3,5 Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé). Je to obraz Boha, který upírá člověku nějaké právo. Boha který je nespravedlivý a vlastně i nefér, protože nám něco tají a nechce abychom to zjistili. Tak vzniká v lidském srdci vzpoura proti Bohu, kterého však na základě hadovi lži vidí úplně jinak a bojí se ho. Ráj se stává peklem a Bůh člověka vysvobozuje smrtelností. 

Zajímavá věc, tady ty pasáže. Občas nad tím přemýšlím a uvědomuju si, že jinak tomu není ani dnes. Ďáblova největší snaha je, abychom si udělali karikatury Boha a nevěděli jaký je, neznali ho. Toto vnímám především na sobě. Už tolikrát, když jsem měl nějakou krizy víry nebo se pro mě život z víry stával rutinní, nemastnou a zkostnatělou záležitostí, jsem si na konci uvědomil, že problém spočíval v mé představě o Bohu, kterého jsem vnímal velice zkresleně. Jednou jako někoho kdo hledí na výkon, jindy jako někoho kdo mi něco upírá, jindy jako někoho nevšemohoucího a podobně. 

Odkud se to v nás bere? Vždyť se přece snažíme žít s Bohem a poznávat ho, čteme písmo, příjmáme svátosti, jsme členy církve a přece...to se nám Bůh snad nedává poznat? Dává, ale je tu opět někdo, kdo si zahrává s výroky, které nám Bůh zjevuje a snašimi představami. Skrze náši hříšnost k nám opět přichází had a namlouvá nám všechno možné i nemožné. A my váháme a přestáváme důvěřovat. Je to docela smutné, když zebereme v potaz jaký Bůh doopravdy je (a to vnímáme jenom záblesky toho jaký Bůh je a je úžasný). Ďábel nás chce připravit o radost z Boha a především o důvěru v Něj.

Nenechme se oklamat. Jediná cesta ven vede skrze Ježíše, který je vrcholným zjevením Boha, který zjevuje sám sebe. Bůh nám ukazuje jaký je a říká nám to vším co dělá i říká. Proměňuje vodu ve víno, aby svatba neskončila fiaskem a aby se mohli lidé dále radovat. Uzdravuje nemocné a odpouští hříšníkům. Nikoho nesoudí a všechny miluje. Jí s hříšníky a vůbec mu to nevadí, vždyť přišel spasit právě hříšníky a nazývá nás, hříšníky, svými přáteli. Zjevuje sám sebe jako "abba", což lze přeložit jako Tatínek. Tak chce, abychom ho chápali a brali a říká nám to On sám. A je toho mnohem víc...nenechme se oklamat. Nedejme si vzít radost s Boha.